Trocha historie nikoho nezabije…
První zmínky
Diagnostika z oční duhovky má velmi starou a bohatou historii. První zmínky o využívání oční duhovky k účelům diagnostikování nemocných orgánů lidského těla byly zaznamenány před několika tisíci lety. Již při vykopávkách v Malé Asii byla nalezena kamenná deska, na které je vyobrazena oční duhovka s jejími vztahy k orgánům lidského těla. Tato metoda byla před více než 3000 lety využívána k určování diagnózy nemocí v Indii a Číně. Zápisy oka jsou také u Hypokrata a Filostrata. Z dalších dostupných materiálů je patrné, že diagnózu z oční duhovky znali a používali lékaři již za vlády faraóna Tutenchamona.
Odhalení metody irisdiagnostiky a její rozšíření po Egyptě, Babylonu, Indii, Tibetu a Číně, se připisuje znamenitému věštci faraóna El-Aksovi. El Aks popsal diagnózu z oka na dvou papyrusech dlouhých 50 m a širokých 1,5 m, které byly nalezeny během archeologických vykopávek hrobů v Gize. Nyní se tyto papyrusy uchovávají v Babylonské knihovně. Jsou v nich nesmírně zajímavá a originální fakta o jakémsi „fotografování“ (přenášení) oka na speciální kovové destičky zhotovené z cínu nebo niklu, které se pokrývaly speciální stříbrnou vrstvou. Podobné destičky byly objeveny v ložnici faraóna Tutenchamona.
Další zmínky o irisdiagnostice lze vysledovat i u Chaldejců (přibližně 1000 let př. n. l.).
Novodobá irisdiagnostika
V roce 1670 Philip Meyens, německý autor, napsal první knihy dotýkající se iridologie. V knize ,, Physiognomica Medica“ poprvé podrobně popsal orgánové rozčlenění oční duhovky podle jednotlivých tělních systémů a vztahy jejich jednotlivých zón k orgánům těla.
Později, v roce 1813, shrnul všechny dosavadní názory na irisdiagnostiku vídeňský lékař Beer v knize „Lehre von Augenkrankheiten“.
Zvláštní místo v novodobé historii iridologie zaujímá lékař Ignac von Peczely (1826-1911) z Budapešti. Na základě pozorování různých reflexů na duhovce vznikajících po nepřirozeném zásahu na některém orgánu těla, vyvinul a nechal si patentovat orgánovou topografii oka, tzv. iridomapu. svých pozorováních vydal dvě knihy. V roce 1861 vydal knihu „Objevy na poli přírody a medicíny - úvod ke studiu diagnosy z očí“ a v roce 1880 ,,Návod ke studiu diagnózy z očí“.
Jeho pozorování a zkoumání byla rozpracovávána i v jiných státech a vznikla řada irisdiagnostických pracovišť, a také řada dalšíc, již podrobnějších iridomap. Nezávisle na něm publikoval své objevy v této oblasti i švédský pastor Liljeguist. A po nich ještě např. oční lékař Dr. Rudolf Schnábel, dále Emil Schlégl, američan Dr. B. Jensen, francouz R. Bourdiol, dán J. Deck, a v neposlední řadě rus J. S. Vělchověr.
Iridologie se poměrně rychle rozšířila v Německu a bývalém Sovětském Svazu, odkud k nám počátkem 80. let začala pronikat.
Oko – obraz duše i těla
Člověk ve snaze zbavit se problémů, jenž mu způsobují nemoci, hledá již tisíciletí jejich řešení.
Dnešní uspěchaná doba přináší lidem nejen požitky, ale i plno strastí, tělesných i duševních. Pacienti zkoušení různé léky, hledají lékaře či léčitele, kteří je jejich neduhů zbavují. Otázkou však zůstává, do jaké míry a na jak dlouho.
Jedním ze způsobů jak nemoci vyhledávat, diagnostikovat je irisdiagnostika. V oku jsou znamení ještě nepropuknutých nemocí. Z několikaleté praxe oční diagnostiky je možné bez nadsázky tvrdit, že v oku lze poznat i to, co nezachytí žádný speciální přístroj. Preciznost a posuzovaní stadia vývoje a rozsahu choroby se odvíjí od zkušeností odborníka.
Oko je skutečně obraz těla i duše.
I bělmo je součástí pozornosti irisdiagnostika a znamení na něm „signalizují“ současné zdravotní problémy. Celková prevence je tím nejlevnějším lékem a nejschůdnější cestou, kterou lze předejít nemocem a problémům dřív než vůbec vzniknou. Nejdůležitějším signalistou přicházejícího nebezpečí v podobě nemoci, zánětu, bolesti či alergie je imunitní systém. A jen ten, kdo umí dobře naslouchat svému organismu, tyto varovné signály včas rozpozná. Kdyby člověk věděl, jakou a kterou nemoc si svým jednáním proti sobě zapříčiňuje, mohl by jí předejít a tím ušetřit hodně peněz, ale především času stráveného v ordinacích a v nemocnicích.
Pro irisdagnostika – znalce očí je oko jako mikrokosmos do něhož se promítá zdravotní stav ducha i těla. Více než 3000 znaků v oku je pro zkušeného odborníka neomylným zdrojem informací především o příčinách a důsledcích nemocí.
Určování diagnózy pomocí irisdiagnostiky a snaha o pozitivní změny zdravotního stav člověka se co do věrohodnosti a účinnosti nedá srovnat se všemi těmi vyčerpávajícími a nezřídka nepředstavitelně únavnými a mnohdy bezvýslednými laboratorními a klinickými vyšetřeními, jenž potíže pacienta ještě rozšiřují.