A. Diabetes mellitus I. typu
-Zdroje příčin Schistosoma mansoni – střevní motolice, její páté pásmo výměšků Proteus vulgaris a přemíra metanolu 3 stupínky z 10 možných.
- Jedná se o typ člověka,jenž potřebuje energetickou změnu genotypu – oprava DNA
- Negativně tento stav organismu ovlivňuje také přemíra vitamínu C
- Stav může zkomplikovat tzv. oxidační stres – tento patogenetický mechanismus mnoha chorobných stavů může ovlivnit DM I.typu až o 70%. Oxidační stres souvisí se vznikem volných radikálů v těle zejména ve dvanácterníku, ve slinivce, v plících, v jícnu, ústní dutině a v tenkém střevu. Tzv. reaktivní formy kyslíku patřící mezi volné radikály vznikající při oxidačním stresu napadají tukové molekuly a nukleové kyseliny
dvanácterníku a dalších orgánů, především inzulín a pankreostatinu přicházející
do dvanácterníku, čímž snižuje jejich účinky při metabolizaci glukózy.
V souvislosti s tímto patologickým mechanismem se zvyšuje i LDL cholesterol a snižuje hladinu HDL cholesterolu a v této souvislosti k metabolickému syndromu patří i výskyt velmi malých zahuštěných bílkovin zvaných LDL, což jsou částice jako významný faktor ischemické choroby ledvin a dolních končetin.
Psychické projevy:
Člověk nemocný tímto typem diabetu má hluboké přání prožívat jenom sladké složky
života na jedné straně, na druhé straně neumí přijímat lásku, ale ani dary a neumí si přiznat úzkost.
Fyzické projevy:
Člověk se může cítit celý pokroucený. Při neléčení tohoto typu diabetu následně
onemocní ledviny, močovody.
Psychický rozměr:
DM I.typu tzv. závislý na inzulínu (podle praktického slovníku medicíny) vzniká často v mládí na autoimunitním podkladu a má sklon k akutním komplikacím včetně komatu.
Imunitní systém si vytváří protilátky proti ostrůvkovým buňkám slinivky břišní, které produkují životně důležitý inzulín.
I když se imunitnímu systému v rozmanitosti choroboplodných zárodků daří bránit
organismus útokům zvenčí, u některých lidí se však imunitní systém obrátí takříkajíc do vlastních řad, proti vlastní tkáni. Důvod počínání si imunitního systému výše
uvedeným způsobem má dvě základní příčiny z hlediska psychického rozměru.
Neuro-endokrino-imunologie tvrdí, že genetické instrukce, které řídí naši obranyschopnost, nejsou při porodu stanoveny tak pevně, jak se doposud předpokládalo. Především výrazné zážitky z dětství mají vliv na to zda, kdy a jakým způsobem se budou zapínat či vypínat určité úseky genů, což jinými slovy znamená kolik peptidů, cytokinů a hormonů budou imunitní a nervové buňky syntetizovat.
Tento epigenetický charakter genů byl doposud potvrzen pouze na zvířecím modelu. Potkani o něž se jejích matky během prvních deseti dnů staraly málo, produkovali jako dospělí jedinci v konfliktních situacích více stresových hormonů než příslušníci stejného druhu o něž jejich matky pečovaly s láskou. Uvádí W.Michal, odborník na diabetes mellitus.
Jeden z nejdůležitějších důvodů onemocnění DM I.typu především v dětství je
odraz vztahů rodičů a prarodičů. Je to psychický tlak na základě určitých
negativních charakterových vlastností, které se navenek nemusí projevovat jako
je například závist, nepřejícnost, domýšlivost, málo upřímné tzv. lásky apod. Ve
vzájemné energetické interakci aktérů této disharmonie dochází k neustálému oslabování imunitního systému nemocí postiženého dítěte. Tím se stane, že u dítěte nemůže tento přirozený obranný systém naběhnout na svůj vlastní rytmus a vytvořit vlastní životní struktury obrany.
Vše nasvědčuje tomu, že lidé kteří se cítí být nejistí nebo vydáni někomu či něčemu napospas, signalizují na biochemické úrovni tak slabý obraz sebe sama, že jejich T-buňky již nedokáží rozpoznat MHC – atribut „tělu vlastní“ (molekuly reprezentované „vědomím“), a proto zaútočí.
Protože sebeuvědomění není určováno geny, ale získáváno učením (u dítěte konfrontací s vnějším prostředím, u nezralých T-buněk konfrontací s prostředím brzlíku), mohli bychom o imunitním, stejně jako u nervovém systému předpokládat všeobecnou schopnost učit se.
Psychoterapeutické překonání sebe nejistoty, která se navenek projevuje jako autoimunitní onemocnění, je důležitým krokem na cestě k uzdravení.
Je nutné připustit, že nemoc nepřichází znenadání, ale dospělý člověk si jí přivodí sám svým nevhodným způsobem života (nedostatek pití čisté pitné vody před jídlem,nevhodné stravování, nedostatek odpočinku apod.) a nemoci dětí do 12 let jsou tak říkajíc zrcadlem vzájemného negativního vztahu rodičů a prarodičů dítěte.