Nebezpečné medikamenty
7. 3. 2010
Nebezpečné medikamenty
Kdybychom v této souvislosti chtěli parafrázovat název oblíbené pohádky
„S čerty nejsou žerty“, mohli bychom s klidem v duši říct, „že s léky nejsou žerty“.
Mnozí erudovaní lékaři již dnes vědí, že užívání léků je ve své podstatě často „vyhánění čerta ďáblem“.
Proč?
Protože nefungující orgány, ovlivněné nemocí nepotřebují vždy lék. Někdy potřebují posílit oslabení imunitního systému, někdy vyléčení imunitního systému jenž způsobuje tzv. autoimunitní onemocnění ( je jich více než 25) a někdy potřebují klienti zjistit příčinu v jiném než ve fyzickém rozměru člověka. Většinou však se dočkají pouze utlumení nemocného orgánu, jeho projevů pomocí“ nebezpečných“ medikamentů.
Člověk nevládnoucí svému tělu, tedy nemocný, potřebuje na jedné straně povzbuzení a na druhé straně, dozvědět se co bylo skutečnou příčinou nemoci, aby se to již neopakovalo.
Co je to nemoc, vám může přiblížit i materiál z únorového čísla Meduňky, roku 2007, o detoxikační terapii podle MUDr. Jonáše, pod názvem
„4 zdroje nemocí“.
Nemoc, to zvukomalebné české slovo vyjadřuje, že člověk v určité situaci a v určitém stavu nemůže. Nemůže vést život, na který byl doposud zvyklý, protože jeho organismus, tkáně a orgány nepracují tak, aby mohl pracovat, pohybovat se, někdy i existovat.
Jen málokdo si všimne, že moderní medicína rozpoznává několik tisíc druhů nemocí, ale prakticky u žádné z nich se nesnaží odstranit jejich příčinu. Trpí-li člověk infekcí, dostane antibiotika, ale příčinu neschopnosti organismu ubránit se jí, už nikdo nehledá. Má-li někdo žlučníkové kameny, žlučník se uřízne. Nepravidelná menstruace se elegantně vyřeší užíváním antikoncepce, ale o příčině se nehovoří. Lidé se často domnívají, že věda dosud nepostoupila tak daleko, aby příčiny nemocí znala. Obvykle tomu tak není, a důvod proč se neodstraňují příčiny chorob, ale až jejich důsledky, bývá většinou ekonomický.
Je zbytečné se zlobit na nadměrné užívání léků v ČR, protože o jejich zneužívání rozhodují především pacienti, kteří jsou netrpěliví (chorobu si „pěstovali“ 10-20 let, ale za týden by se jí chtěli zbavit) ve svých nemocech, a lékaři, jenž chtějí být chváleni za předepisování „zázračných pilulek“.
„Světové výzkumy dokazují, že tzv. „všemocné léky“ zalepí pouze jednu díru, ale několik nových nemocí „bezpečně“ vyvolají.
Od roku 1989 do roku 2000 se zvýšila spotřeba antibiotik o čtvrtinu. Kromě vyšších nákladů pro pojišťovny, to přináší i další nežádoucí efekt“ – tvrdí Jana Nováková, autorka článku v časopise DIETA z ledna 2007.
Časem by tyto léky nemusely být účinné ani v léčbě, tak běžných nemocí, jako je angína.
Antibiotika nezaberou zhruba ve 14 % případů. Podle statistik, v Česku se jich v roce 1989 denně spotřebovalo 14 dávek na 1000 obyvatel, dnes je to již 19 dávek.“
„Chování farmaceutických a jiných firem je proto, jenom jeden z indikátorů toho, co všechno jsme schopni tolerovat a za co všechno musíme přímo nebo nepřímo platit.
A že tento stav bohužel potrvá ještě dlouho, to je víc než jisté. Jsme s ním totiž spokojeni.“
V Mladé frontě Dnes píše Adriana Krnáčová z Transparency internacionál:
„Lékaři budou vždy předepisovat to, co mají v nabídce a pacienti si budou myslet, že léky jsou na to, aby lidi léčily bez toho, aby se i oni sami na řešení svých zdravotních problémů podíleli.“
V dalším článku se dozvíte, že:“… pokud nejsou antibiotika podávána správně (a to se stává poměrně často), vzniká rezistence.
Jde vlastně o schopnost mikroorganismů, v tomto případě především bakterií, virů a parazitů odolávat účinkům léku. Když se před šedesáti lety začala antibiotika využívat, byla považována za zázrak – dokázala zničit bakterie, viry a paraziti způsobující různé nemoci. Ovšem již v roce 1996 Světová zdravotnická organizace zveřejnila zprávu o závažnosti rezistence na antibiotika.“
K těmto informacím uvedeným v článků chceme dodat, že naprostá většina léků, které měly kdysi „ zázračné účinky“, se po několika desítkách let prokazatelně zjistilo, že zázraky se ve farmakologii nedějí a že není možné vyléčit žádnou nemoc pomocí jakéhokoliv léku, i po využívání několika dávek. Protože každý lék je v lidském organismu nepřirozenou chemickou směsí, kterou imunitní systém v rámci reakcí tělních tekutin, považuje za hrozbu pro pacienta a snaží se proti této hrozbě bojovat.
Bakterie ,viry a paraziti jsou daleko chytřejší než jakýkoliv geniální farmaceut. Protože změní povrch buňky, takže do ní antibiotikum nemůže vniknout a tudíž ji zničit. Bakterie,viry a paraziti jsou schopni ovládat i enzymy,hormony a některé buňky imunitního systému a pomocí nich účinnost antibiotik zásadně ovlivnit.
Dovolujeme si upozornit na březnové číslo 2010 revue objevů, vědy, techniky a lidí 21.století kde v článku pod názvem „Jak mutují mikroorganismy a jak nás ohrožují“, kde světoznámý molekulární genetik a biochemik prof.RNDr. Václav Pačes, DrSc.:
„Často dnes slýcháme pojem „mutace“ a to zejména v souvislosti se změnami virů, které vedou k překonání imunitní obrany infikovaného organismu a dokonce i očkování. Pojem „mutace“ je ale širší. V obecném smyslu mutace se rovná změna. Máme například mutace nějakého textu. V tomto slova smyslu jsou mutacemi texty téměř totožné s původním textem, ale přece jen s malými změnami… K mutacím dochází běžne v každé buňce. Velká část mutací je při zdvojování deoxyribonukleové kyseliny (DNA) opravena, ale některé mutace uniknou opravě, jsou fixovány a buď nemají na funkci genů vliv, nebo mají vliv, často negativní, ale někdy i pozitivní. Jiná je situace u virů, které nemají genetickou informaci zapsanou v molekule DNA, ale v molekule ribonukleové kyseliny (RNA)“.
Dále je v článku uvedeno, že účinné opravné mechanismy pro RNA neexistují a proto se všechny mutace u těchto virů fixují. Tím se ovšem rychle mění struktura genů a jiných kódovaných proteinů. Protože imunitní obrana organismu je zaměřena proti povrchovým proteinům virů, tyto viry jí unikají a očkování je málo účinné.
V tomtéž článku uvádí molekulární imunolog prof.RNDr. Václav Hořejší, CSc., ředitel ústavu molekulární genetiky AVČR, profesor Přírodovědecké fakulty UK a vedoucí Laboratoře molekulární imunologie ÚMG AV ČR:
„genetická informace zakódovaná v pořadí základních stavebních kamenů DNA, je u velké většiny organismu velmi stabilní. To je samozřejmé proto, že naprostá většina náhodných změn (mutace) by vedla ke ztrátě informace. Proto si buňky dávají velký pozor, aby chyby, ke kterým dochází poměrně často při kopírování této informace při buněčném dělení, byly opravovány“.
Dále se v článku uvádí, že už se ví že pokud dojde k mutacím v zárodečných (pohlavních) rodičovských buňkách, může se to projevit (zpravidla negativně) u potomků, vzniklých z těchto mutovaných pohlavních buněk.
Dovolíme si na základě našich dostupných informací úvahu nad výše uvedenými fakty světoznámých odborníků, že užívání jakýchkoliv léků v období např. před početím u muže anebo u ženy zásadně ovlivňuje možnost vzniku negativních mutací v zárodečných (pohlavních)) rodičovských buňkách, což se projevuje při nemocnosti již narozených dětí.
Současně by bylo správné uvést, že to nejsou jenom viry, ale jsou to i paraziti, kteří zásadně ovlivňují mutace buněk lidského organismu, imunitního systému a hormonů, jenž ovlivňují nemocnost člověka.
Dále pan prof.Hořejší uvádí, na téma, že nové varianty virů jsou pak pro imunitní systém více či méně neviditelné a nic jim nebrání v dychtivém napadání dalších a dalších buněk, že: „Imunitní systém je samožřejmě zaregistruje, ale trvá mu několik dní, než zase vytvoří protolátky a některé další účinné zbraně. Sem patří třeba tzv. „zabijácké T-lymfocyty“ – buňky, které zabíjejí infikované buňky, aby se nemohly stát zdrojem další infekce. A jakmile začne být imunitní odpověď proti této nové mutované formě virů účinná, mohou se opět objevit nové mutace, které opět vedou k úniku viru před imunitními zbraněmi – a tak se to může opakovat mnohokrát… Velmi účinně účinkuje taková životní strategie např. u virů HIV, který celá léta vysiluje imunitní systém těmito „únikovými variantami“. Tento virus je ovšem ještě zákeřnější v tom, že likviduje hned několik typů buněk imunitního systému.
Dovolíme si k této problematice dodat, že podobně se chovají paraziti v lidském organismu jako např. motolice ovčí jaterní, motolice lidská jaterní, roupi, tasemnice a další, které několik let „okupují“ lidský organismus a vytvářejí si stálé pozice v organismu neustálým vysilováním a oslabováním imunitního systému, čímž způsobují podmínky pro vznik tzv.autoimunitních onemocnění. K tomuto jim dopomáhají nesprávné léky, kombinace léků a hlavně přemíra v užívání léků, tzv. léčivých čajů a různých rádoby doplňků stravy a posilovacích nápojů, drinků, nevhodných kombinací vitamínů, minerálů, stopových prvků.
Dále se v tomto článku uvádí, že tragickým příkladem je AIDS. Jeho virus totiž neinfikuje běžná laboratorní zvířata. Proto vědci k provádění dynamiky hrůzostrašné infekce vypěstovali zvláštní kmen imunologicky deficientních myší. Jsou geneticky pozměněné, aby je výzkumníci mohli naočkovat lidskými lymfocyty a tak zkoumat působení viru HIV-1 v lidském těle. Ovšem poté vědci s nemilým úžasem zjistili, že ve chvíli, kdy se uvnitř infikovaných buněk k sobě dostanou 2 viry HIV-1, vymění si části svých geonomů. Co to znamená? Výměnou vznikají noví hybridi, s nimiž výzkumníci jaksi „nepočítali“. Vyměňování genů mezi různými viry AIDS, infikujícími stejné pacienty, představuje jeden z důvodů, proč se stále nedaří vyvinout vakcínu proti AIDS.
A nemusí jít pouze o AIDS – strašlivé prokletí lidstva. Kolem nás se i nyní chtivě pohybují neviditelné viry a bakterie, které nám mohou způsobit zdravotní problémy, někdy i smrt. Potvrdil nám to i léčitel Lubomír Kříž, jenž se nebezpečnými mikroorganismy dlouho profesně zabýval (dosud je konzultantem našich i zahraničních odborníků)…. Upozornil i na novou hrozbu ze strany zmutovaných mikroorganismu přenášených nejen klíšťaty, ale i dalšími cizopasnými členovci: „Nebezpečná nákaza, ať již virová, bakteriální či parazitární, se členovci předává z dospělých jedinců do vajíček a tím i do potomků další generace. Tak se tato tzv. transovariální nákaza přenáší přímo geometrickou řadou. Při štípnutí či bodnutí do šíje nebo přímo do hlavy se infekce obtížně klinicky zjišťuje a to mívá pro postižené katastrofální následky“.
Na jiném místě téhož článku uvádí prof.Pačes: Zcela jiný mechanismus změny dědičného materiálu způsobuje rezistenci baktérií na antibiotika. Baktérie mají svoji dědičnou informaci, zapsanou v DNA a mutace jsou proto účinně opravovány. Rezistenci k antibiotikům získávají nikoli náhodnými změnami (mutacemi) v genech, ale přenosem celých genů mezi bakteriemi. Tyto geny např. kódují proteiny, které degradují určité antibiotikum, nebo vyvolávají změny v některých buněčných strukturách, které jsou pro působení antibiotika nezbytné“.
V knize Rodinná encyklopedie zdraví se píše:
„Viry samotné nemají žádné orgány, které by mohly použít k vlastní reprodukci. K tomuto účelu používají mechanismy napadaných buněk. Poté, co virus pronikne do nitra buňky, uvolní svou vlastní nukleovou kyseliny, DNA nebo RNA. Tyto cizí molekuly pak převezmou řízení chemických procesů v buňce a přinutí ji vyrábět místo vlastních bílkovin bílkoviny virové a především množství nových molekul nukleových kyselin ovšem opět virových. Nešťastná buňka tedy viru slouží jako továrna k jeho vlastní reprodukci a k této činnosti ji virová nukleová kyselina nutí tak dlouho dokud buňka nepraskne a uvolní se z ní množství nových virů, která sama vytvořila. Ty potom úspěšně napadají další buňky“.
Dovolíme si v tomto materiálu malé přirovnání ze života virů k parazitárním onemocněním, kde parazité, kterých je také několik stovek druhů, se chovají v lidském organismu podobně jako viry jenomže na vyšší úrovni nejenom co do hmotnosti. Tím chceme říct, že ti nejmenší paraziti jsou o málo větší než viry a ti největší jako např. roupi, motolice, hlísty a tasemnice, která může měřit až několik desítek metrů.
Opět se pro základní informace o parazitech vrátíme do Rodinné encyklopedie zdraví, kde se na str. 558 píše: „že paraziti jsou organismy v tělech hostitelů a jsou na nich zcela závislí, alespoň co se týče jejich přežití. Člověka a zvířata napadá velké množství parazitů. Jejich velikost kolísá od jediné buňky, jako např. parazit vyvolávající malárii až po tasemnice dlouhé 20 m. Paraziti poškozují své hostitele různými způsoby. Někteří se přímo živí jejich tkáněmi např. motolice, která se živi jaterními buňkami, nebo měchovec živící se hostitelovou krví….. Paraziti svůj způsob života zcela přizpůsobili životnímu stylu svých hostitelů. Jsou schopni překonat jejich obranné mechanismy, takže možnosti tělesné obrany proti nim jsou do značné míry mezené. Jsou velmi hladoví např.každý měchovec spotřebuje za jediný den osmtisíckrát více lidské krve než sám váží. Důvodem této žravosti je skutečnost, že paraziti obvykle produkují ohromné množství vajíček nebo larev, aby zajistili vlastní reprodukci a možnost nákazy dalších hostitelů.
3krkavky jsou jedním z nejvíce rozšířených parazitických červů – ročně se jimi na celém světě infikuje asi jedna miliarda lidí. Žije v tenkém střevě. Člověk se nakazí konzumací jídla znečištěného výkaly infikované osoby. Paraziti, kteří žijí v krevním oběhu nebo v tkáních hostitele, jsou obyčejně závislí na přenosu uskutečňovaném prostřednictvím komárů nebo jiného bodavého hmyzu – tzv. vektorů přenosu. Larvy nebo jiná reprodukční stadia těchto parazitů mají mikroskopickou velikost, a lze proto dosáhnout toho, aby se hmyz při každém bodnutí infikoval a přenášel nákazu dál.
(další informace o parazitech a virech najdete na různých webových stránkách a nebo v jiných publikacích).
Podstatou našeho materiálu je najít řešení a příčiny této reality a především zpřístupnění nových výzkumů široké veřejnosti.
Je spousta nezodpovězených otázek o zdraví, protože člověk musí být nejdřív nemocný, aby si zdraví uměl vážit.
Škoda, že prevence není ta atraktivní, jako exotické nemoci i když jsou často velice nepříjemné.
Ve 21. století se svět změnil, ale základní hodnoty jako je například pro člověka zdraví, zůstaly na stejné úrovni. Bohužel, u mnoha lidí vzhledem k obrovské vytíženosti, zdraví zůstává až na posledním místě.
Zkuste použít návod pro užívaní si dlouhodobě zdraví, který vám na našich stránkách nabízíme.
Výzkumná laboratoř N°1 – 2000, LAB CZ při GQ 100 vám nabízí nejnovější výzkumy ze své více než patnácti leté parxe – pokusů, omylů ale zejména úspěšných výsledků v práci s jedenácti tisíci klienty.
Když jsme v roce 1995 začínali prosazovat fenomén zvýšení úrovně imunitního systému pomocí takřka nejúčinnějších imunostimulátorů – glukanů, to jsme ještě neviděli, že nás čeká další fáze objevů v oblasti aktivizace enzymů cestou vyvážené stravy a především pití dostatečného množství čisté pitné vody před jídlem.
Ctili jsme fyzično a neuvědomovali jsme si, že existují i jiné dimenze, které se staly na několik let doménou. Zjistili jsme, že vše co se děje s člověkem, se děje nejdříve v oblasti duševní, potažmo duchovní.
Ale ani to nebyl konec našeho bádaní a aplikací různých metod v oblasti alternativní medicíny. Součástí naše výzkumné práce se stali energie a jejich tajemné síly nejenom v člověku, ale i kolem něj, také v kamenech, ve stravě a v přírodních léčivých přípravcích.
Při zkoumání příčin nemoci, což jsme pokládali za prioritní od samého začátku, jsme prošli nejenom psychotronikou, ale i irisdiagnostikou až jsme se opět dostali k prapodstatě vzniku všech nemocí a to je k existenci nejmenších, ale nejzákeřnějších průvodců člověka od pravěku a to jsou paraziti, viry a patologické bakterie.
Tento náš výše uvedený vývoj „kopírovali“ i přírodní imunostimulační, energetické přípravky, později s adaptogenními účinky. A tak jsme se cestou homeopatických pokusů dostali k tomu bodu, který je revolučním posunem tím, že nezatěžuje organismus balastem různých vitamínů, minerálů, rádoby léčivých ingrediencí. Proto dnes používáme přípravky vyvážené, přesně cílené na jednotlivé původce nemocí bez jakýchkoliv vedlejších účinků, působících za poměrně krátkou dobu tak, aby nemoc odezněla bez následků a již neměla šanci se navrátit.
K tomuto ke všemu nám nesmírně pomohla práce s klienty, kteří nám umožnili nahlédnout do jejich zdravotního stavu, abychom mohli posléze zjistit, že když před deseti lety bylo devět klientů z deseti bez autoimunitních onemocnění, dnes je to právě naopak.
Dalo by se říct, že výjimečně jeden z deseti autoimunitní onemocnění nemá bohužel včetně dětí.
Výrazný úspěch jsme zaznamenali doporučením pití čisté pitné vody před jídlem a respektováním acidobazické rovnováhy, upravováním jídelníčku přesně podle momentálního zdravotního stavu.
Jestli tomu věříte a nebo ne, člověk je tím nejideálnějším hostitelem a „pěstitelem“ parazitů a virů, jenž jej cílevědomě a systematicky likvidují. Mají na to téměř sto let, u výjimek i více.
Na druhé straně většina lidí umírá dříve, než ve sto letech, protože paraziti i viry se umí „rozšoupnout“ zásluhou svého hostitele a přemnoží se.Pak nastane konec. Rychlý a to je smrt a nebo pomalý a to je trápení se zákeřnou nemocí.
Na internetu v časopise 21.století jsme si přečetli v článku Lidské tělo – líheň parazitů od A.Krásu, že: „Člověk ve své antropocentrické pýše domnívá, že ovládá přírodu a přitom jeho tělo sklouží jako útočiště pro mnohé organismy. Bez některých by dnes nemohl žít, jiné zas roznášely v lidském rodu smrt a neštěstí. Lidské tělo slouží stovkám druhů organismů jako inkubátor, zajišťuje mu výživu i teplo. Jsou to prý primitivní oběžní parazité a přitom jsou na život s námi přizpůsobeny daleko lépe, než my na život s nimi“.
Kořeny tragedie lidstva v neustále stoupající nemocnosti je v nevědomosti a neschopnosti uvěřit, že jde o život a ne o poučování. Jde o to – jednoduše a účinně se umět proti nemocem bránit.
Ach, ta prevence. Kdyby tak někoho zajímalo, že je to tak prosté neonemocnět. Avšak i za touto lidskou lhostejností jsou paraziti a viry, jenž „operují“ v lidském mozku.
Pan A.Krása pokračuje: „Parazitický organismu žije na úkor zpravidla většího hostitele, odebírá mu minerální látky, živiny či vodu, ale na oplátku mu nedává nic“.
Dovolujeme si poopravit, že paraziti a viry obdarují na oplátku nemocemi všeho druhu.
Proč se to děje?
Protože na rozdíl od farmaceutů a lékařů, buňky, bakterie, viry a paraziti a živé organismy vůbec, pracují na úrovni předávání energetických informací tak, že když jim někde hrozí nebezpečí, umí se tomu preventivně vyhnout.
A co je toho příčinou? Nadměrné užívání léků. Zdravý organismus léky nepotřebuje a nemocný člověk má již tak odolné bakterie a viry, že léky pro něj nejsou již v mnoha případech účinné.
Jedinou cestou, jak nalézt ztracené zdraví, je nevyvolávat uměle nemoci cestou nesprávné stravy, byť by byla chutná jako „boží mana“, nenechat se ovládat pocity, emocemi, stresy a nepřetěžovat organismus.
Každý nemocný by si to měl uvědomit i proto, že se stává jednak obětí obchodu se zdravím cestou zkomercionalizovaného trhu s léky, ale i aktérem, kde se často vlastním přičiněním stává spolupachatelem v boji proti svému zdraví.
MUDr. Petr Sedláček v článku „Alarmující dopad medikamentů“ – Regenerace srpen 2006 uvádí že:
„Pomocné látky v lécích a chybné dávkování, jsou hlavními příčinami jejich škodlivých vedlejších účinků. K tomuto závěru dospěla studie, která se zaměřila na tento aspekt u 200 pacientů. Spektrum škodlivosti je neuvěřitelně široké.
Podle veřejných statistik v sousedním Německu, ročně umírá 8000 a v USA 106 000 pacientů na vedlejší účinky léků.
U dalších 2,5 miliónů lidí vznikají částečná poškození, nebo trvalé újmy.
Na základě těchto údajů se odborníci domnívají, že i v Německu poškozují, nebo dokonce zabíjí nejrůznější léky více osob, konkrétně asi 25 000 lidí.
V tomto případě by vedlejší účinky léků měly na svědomí mnohém více obětí, než dopravní nehody“.
Internista a přírodovědec Dr. Arno Heinem ze Simmeratu u Cach v jedné praktické studii dospěl k tomu, že substance v lécích (přídavné látky např. titanoxid, oxid železa a magnézium stearad, ale také kukuřičný škrob a mléčný cukr) negativně ovlivňují organismus.
Pokud má pacient problémy se střevní mikroflórou nebo žaludkem, vyvolávají tyto látky poruchy metabolismu. Vyvolané poruchy metabolismu nejvýrazněji škodí právě v oblastech, které jsou nejvíce zatížené, čili působí na nejslabší místo v organismu a poškozují tak již značně narušené orgány.
„To je důvod, proč velké množství nejrůznějších onemocnění může být způsobeno právě vedlejšími účinky léků“ konstatuje Dr. Heinen
Podle Dr. Heinena je nejvýraznější brzdou zdraví, neblahý dopad léků na správně fungující zažívací systém.
„Mnoho vedlejších účinků se u pacientů se zdravými střevy neprojeví“.
Ideálním způsobem jak částečně vyplavit z těla člověka přídavné látky v lécích obsažené, které mají někteří pacienti předepsané, a tím je vyřadit z boje proti zdraví, je pití čisté kupované vody, zásadně před každým jídlem (a to v minimálním množství cca 2dcl) a v žádném případě ne po jídle.
Když už někdo musí z určitého důvodu léky užívat, tak by se nikdy neměl snížit k tomu, aby se stal vlastním katem. To znamená, že nikdy nesmí zapíjet léky ničím jiným než čistou pitnou vodou.
Je to nejlepší a nejbezpečnější způsob. Její složení neovlivňuje negativně složení léků, ani trávicí systém. Například aspirin a antibiotika působí podle odborníků dokonce lépe s vodou, než při zapití čímkoli jiným.
V časopise Spirit jsme objevili článek s názvem „Čím zapít tabletku“.
Uvádí se zde, že podle vědeckého bádání nejhůře při zapíjení léků dopadla šťáva z grapefruitu. Citujeme:
„Obsažené flavonoidy v ní brzdí působení enzymů, odpovídajících za rozklad léků v játrech a střevech. Znamená to, že lék po splnění svého úkolu stále zůstává v organismu, kde může způsobit více škody než užitku.
Zapíjení léků proti alergii, poruchám cirkulace krevního oběhu, štítné žlázy grapefruitovou šťávou může způsobit závratě, změnu tlaku, třesavku.
Kyselá reakce šťáv snižuje působení mnoha léků, například antibiotik. Je tedy lépe nezapíjet tablety ovocnými šťávami.
Ani káva, ani čaj
S těmito populárními nápoji musíme být opatrní, pokud užíváme léky proti nemocem nervové soustavy. Káva může snížit jejich působnost o 10 % a čaj až o 90 %.
Nevinný čaj, pitý ve větším množství, oslabuje působení léků proti bolesti. V čaji jsou rovněž obsaženy flavonoidy, stejně jako v ovocných šťávách, a to nejvíce v zeleném čaji, který je nejzdravější.
V kávě obsažený kofein při zapíjení léků může způsobit neklid, nespavost, bolení hlavy, křeče svalů a nepravidelnou činnost srdce.
Vyloučit i mléko a alkohol
Některé léky, zapíjené mlékem, nepůsobí. Což se týká především antibiotik, které s mlékem vytvářejí spoje, jenž náš organismus nepřijímá. Nejhorší, co člověk může udělat, je zapíjení léků alkoholem.
Směs alkoholu s antibiotiky nebo protiplísňovými léky může způsobit otravu alkoholem. Zapíjení obyčejného aspirinu alkoholem může vést k žaludečním vředům.
Voda – „zlatý prostředek“
Nejlepší a nejbezpečnější je voda. Prakticky ne vždy víme, jak se rozpouští tabletka určena pro nás, proto za zlatý prostředek přijměme skleničku vody.“
Konec citace
Úryvek z časopisu Spirit
Neobvyklé reakce na léky, ale i na nesprávné potraviny, mají často za důsledek přírůstek na váze a jsou skutečným výrazem toho, že organismus nějakou surovinu nesnáší.
„Imunitní systém reaguje na všechno, co není tělu vlastní například bakterie a viry a podobnou reakci vyvolává i neúplně strávená potrava,“ říká John Briffa ve své knížce Zdravě jíst.
Profesor MUDr. Kurt Tepperwein o užívání léků například při redukci kyselosti píše, že sice pomocí léků se dá do určité míry kyselost v žaludku snížit a nebo dokonce zastavit, ale „tím se zase naruší důležitá tvorba zásaditých látek a jiný začarovaný kruh může začít. Tehdy je nutné doplnit chybějící zásady a ne bránit produkci kyselin.“
A podle našich zkušeností s desetitisíci klienty právě dostatek čisté pitné vody před jídlem, změní tím nejpřirozenějším způsobem překyselené a nebo na druhé straně nepřiměřené zásadité prostředí trávicího systému.
S jakými léky raději opatrně?
Vzestup hmotnosti se roky spojoval, pokud jde o pilulky zejména s hormonální antikoncepcí. Výrobci sice tvrdili, že antikoncepce sama o sobě tloustnutí zavinit nemůže, ale u někoho pilulky zpomalují metabolismus, takže aby taková žena nepřibírala, musí jíst méně. Jiné zase mohou způsobit zvýšené zadržovaní vody v těle.
„Vzestup váhy mohou způsobit také kortikoidy, používané třeba u velkých zánětů, léky na potlačení imunitní reakce. Mírně váhu zvyšují také některá antidepresiva - o 10-20 % , a některá starší antiepileptika,“ vyjmenovává MUDr. Erika Matějková typy léků, které mohou způsobit, že vám dieta a cvičení nestačí.
Z článku Mladá fronta Dnes ze dne 11.1.2007
MUDr. David Frej v měsíčníku Regenerace 2/2007 píše:
„Západní medicína některé nemoci léčí tak, že pouze potlačuje příznaky, ale tím (pacienty – pozn. Autorů) udržuje v bludném kruhu.
Když se totiž potíže později znovu objeví, naordinují se zase jen další pilulky. U chronických nemocí to pak bývá celoživotní úděl.
Například u migrén, které jsou podle oficiální medicíny neléčitelné, je možné určitou kombinací výživy během tří až čtyř měsíců docílit, že bolest hlavy odezní. Následuje tříměsíční úprava výživy a životního stylu.
Na jiném místě téhož čísla měsíčníku píše o tom, že:
Hlavní roli při léčení nemocí vždy hraje úprava stravy, bylinné extrakty a detoxikace.“
V článku téhož autora pod názvem „Pilířem zdraví je správná výživa“, na jednu z poznámek redaktorky o tom, že v Indii se těší veliké oblibě právě západní medicína, říká:
„Přátelé v Indii mi potvrdili, že dříve si devět z deseti nemocných Indů v lékárně koupilo léky západních farmaceutických firem. V současnosti se zase tento poměr mění, to znamená, že se ke své tradiční medicíně opět vracejí. Oblíbenost syntetických preparátů souvisí s obdivem západního stylu života. Indové totiž považují euroamerickou civilizaci za vyspělou.
Je to svým způsobem paradoxní, protože nejstarší medicínské znalosti se nacházejí právě v jejich vědách.“
V medicíně bylo za tisíce let vynalezeno o hodně méně, než mnozí věří nebo vám chtějí jen namluvit, říká Berndt Rieger, autor knihy „Lži o prostředcích proti bolestem“.
Co teď, jestliže člověk celý život nedbal na tyto předpisy a kromě toho byl ještě navíc poškozen četnými nepotřebnými zásahy klasické medicíny?
Jak se vyrovnat s takovou skutečností?
Stačí jen otevřít novou kapitolu a od tohoto okamžiku začít žít zdravěji? Přirozeně tu hraje roli i fakt, jak dlouho už člověk žije „nezdravě“.
K tomuto tématu – „správnému způsobu života“ - se mimochodem již tisíce let nedá říci nic nového. Podívejte se na tu „dietu“ starověkých lékařů. To co předepisovali svým pacientům, je stejné jako diety, které dnes čerpáme z orientální medicíny a podobají se tomu, co se dnes označuje jako „rozumný způsob života“. Toto množství lidí a kultur, které došly ke stejnému závěru, nás ostatně zbavuje nutnosti předložit vědecké důkazy.
Staří lékaři doporučovali „aer“, čerstvý vzduch a správné dýchání. Není divu, když si představíme problém s odpadky a nesnesitelný zápach v ulicích starověkého Říma.
Z toho tehdy lidé bývali nemocní a průmyslové znečištění pozdějších dob za tím nijak nezaostalo.
Dalším pravidlem je dbát na „cibut et quies“, tedy jídlo a pití.Člověk by se měl občas postit a obecně jíst a pít s mírou.
Lékaři doporučovali „motus et quies“, to znamená vyvážený poměr mezi aktivitou a klidem.
Co dříve znamenala neděle nebo svátek, už dnes nikdo nedodržuje, a tak není divu, že přibývá onemocnění ze stresu.
Totéž platí pro „somnus et vigilia“, správný poměr mezi spánkem a bděním. K tomu patří i uvolnění a naplnění díky sexualitě, patří k tomu i meditace, i schopnost spolehnout se někdy na štěstí a vyhodit si z kopýtka. To všechno v přiměřené míře, prospívá zdraví.
Je to téměř revoluční koncepce, když pomyslíme, jak si dnes mnozí „uvědomělí bojovníci za zdraví“ v rádoby náboženském zanícení pokoušejí utrhovat od úst. Tato jednostrannost je stejně škodlivá jako trvalé excesy požitkářů. Pak je třeba dbát na „excreta et secreta“, na čištění tělesných šťáv a na to, aby člověk pravidelně a dobře vylučoval. K tomu patří výměšky od potu a moče přes stolici a menstruačního krvácení i sekrety nosohltanu. Místo toho, abychom si zoufali, že každý rok dostaneme rýmu a kašel s mohutným vykašláváním hlenu, proti kterému bojujeme všemi dostupnými umělými prostředky, bychom raději měli důvěřovat svému tělu, které ví, co dělá. Jestliže tomuto „čistícímu rituálu“ pokaždé zabráníme, brzy už nebude v pořádku nic a kromě poruch vylučování sekretu dýchacích cest nás čekají další zdravotní problémy.
Konečně staří lékaři doporučovali dbát na „affectus animi“, dnešními slovy na psychohygienu.
K tomu patří kultivovaný životní styl, pozitivní myšlení, náboženství i filozofie, zkrátka: savoir vivre, umění žít.
Filozofie trvalého zdraví není právě v tomto století vymyšlený nový systém úvah, jak se dožít v relativně mladém těle v plném zdraví a v psychické rovnováze dlouhého věku.
Je to filozofie věků před pěti tisíci lety a hlouběji, je to filozofie lidí, které o hodnotný životní styl připravila právě lidská ješitnost, závist, hněv, žádostivost, nenasytnost a především odmítání základní podmínky života sebepoznávání, sebeobjevování a sebezměna.
Jeden z aspektů zániku filozofie sebepoznání a tedy trvalého zdraví, bylo předsouvání jakési pseudofilozofie, která bohužel vládne i dnes - tebepoznání a tebezměny. Tedy hledání chyb a příčin vlastních neúspěchů místo u sebe u jiného.
Lidé chtějí měnit ty druhé podle svých zkreslených představ.
Je to stejné i s medikamenty. Léky mají podle představ vědců měnit to, co člověk sám měnit nechce, ba dokonce ani neví, co v něm léky mění. Nechává za sebe rozhodovat jiné a tak se stává nesvébytným.
Lék není ve své podstatě bičem na nemoci, ale na citlivost, bez které otupí i ten nejodolnější člověk.
„KDYŽ OTUPÍ CIT, ČLOVĚK NEVÍ PROČ ŽÍT.“
I.Dé
V tomto materiálu jsme se věnovali nebezpečným medikamentům z různých uhlů pohledů.
V příštím pod názvem „BEZPEČNÉ MEDIKAMENTY“, se budeme věnovat přípravkům, které jsou bezpečnými a vysoce účinnými přírodními přípravky, a především přirozenými „zabijáky“ příčin nemocí.
Komentáře
Přehled komentářů
užívám euthyrox100. betaloc sr,lozap 50.glukopphagexr.lyrika75.rivotril.thioktacid,cymbalta,alpha d,,e23feretab00,pyridoin,ascorutin není to trochu moc
je mi 57let
(alfa, 24. 12. 2011 16:25)