Harmonizovat člověka je efektivnější než léčit nemoci
17. 10. 2011
Harmonizovat člověka je efektivnější než léčit nemoci
Léčit lidi a ne nemoci se píše v mnohých moudrých knížkách. Nemoci jsou ve své podstatě projevy více než šedesáti různých příčin a nebo zdrojů disharmonií, které člověk živí, hýčká, toleruje a nechává se nimi manipulovat.
Velmi chytré je posílit samoléčebné schopnosti lidského organismu a přestat dělat to, co je pro mnohé praktické i když velmi neúčinné, tedy neustále se opakující tlumení projevů disharmonií.
Když neklademe imunitnímu systému a celému organismu, tedy celému přirozenému řádu do cesty „léčení sebe sama“ polena, pak je nemoc pro samoléčebné síly organismu, jak se říká hračka.
Když se řekne filozofie sebepoznávání, mnozí lidé se začnou chovat nezvykle. Jakoby se uvnitř nich něco leklo tohoto názvu a přitom denně konají různá sebepoznání v různých oblastech svého života. Pravděpodobně je překvapí uspořádaný stav a vážnost toho, co získávají na každém kroku v konfrontaci svých reakcí na své myšlenky či konání. Často se sami diví, co vymysleli, vykonali a snaží se to pro sebe svým způsobem popsat či porozumět tomu.
Vždyť pro člověka je již od dětství naprosto přirozené objevit základní kvality svého vývoje. V dospělosti je to již filozofování a v něm sebepoznávání, tedy posuzovaní souvislostí. Je to neustálá konfrontace mezi intuicí a realitou, mezi egem a nitrem a mezi tělem a duchem člověka.
Vždy, když v člověku v jeho energetickém systému nějaký manipulátor zemře, třeba z parazitů, patogenních bakterií či karmických zátěží, člověk postoupí o stupínek poznání kupředu.
Pro mnohé je obtížné přijímat sebe sama jaký je a my často po člověku marně žádáme, aby se změnil k lepšímu nebo, aby se začal sám sebe systematicky poznávat. Zejména když přijde nemocný klient, nad kterým medicína, jak se říká zlomila hůl, chceme aby nám při svém uzdravování pomohl.
Jak? Jak se má měnit, když si léta nemoc za pomoci svých manipulátorů pěstoval a teď když to on i „oni“ přehnali, má to i za jejich účasti zachraňovat? Ještě k tomu o svém zdraví a o své nemoci, potažmo o anatomii těla nemá potuchy.
A přece je to možné. A přece je to nutné. Jinak se nedá očekávat úspěch.
Změna je posloupný proces na sebe navazujících stupňů poznání bez toho, že by si to člověk do detailu po každé uvědomoval. Avšak odložená řešení, tedy chybějící posloupné kroky, chybějící návaznosti na další si, řečeno sportovní mluvou, koledují o diskvalifikaci. Pak zůstává pouze návrat do výchozí pozice a problém radikálně řešit.
Je to jako s nemocí. Žádná nemoc není léčitelná tady a teď. Tedy není možné vyřešit důsledek, který tady a teď dělá člověku problém. Tady a teď se musí žít naplno. A nemoc má přece své kořeny jako plevel. Je nutné poznat její prapříčinu a až pak řešit důsledky. Když chci zbourat starý shnilý dům, musíme vědět z čeho je stavěný, jestli ze dřeva, ze železobetónu a nebo je to tzv. Potěmkinův domeček z papíru. Podle toho budou používat i nástroje k řešení tohoto problému.
Metodu léčení je nutné volit ne podle projevů, ale podle příčin. Ne podle intenzity stonání klienta, ale podle jeho sebeúcty či na druhé straně sebedestrukce. Podle jeho výrazu očí či tváře a ne podle jeho slov.
Úspěšný začátek každé harmonizace – léčení je nevzdat to. Rozhodnutí akceptovat situaci jaká je, nepřipustit zhoršování například sebelítostí či nenávistí své konkrétní disharmonie. Každá zkušenost byť bolestivá posiluje a vyzývá k reakci, která řeší a ne která vyrábí nové problémy.